Pokud dnes neděláš správné věci, strávíš zítřek napravováním dnešních chyb.

Poznání Boha bez poznání naší ubohosti vede k pýše. Poznání naší ubohosti bez poznání Boha vede k zoufalství.

Proč byl člověk obdařen svobodou? Protože byl povolán k lásce a bez svobody je láska nemožná.

Člověk může sám sebe plně nalézt jen skrze upřímné darování sebe samého.

Pravda se nedá uchopit jako nějaká věc, pravda se potkává. Protože Ježíš je Pravda. Potkávat a zůstávat u Ježíše je hledání pravdy.

Boží Slovo je jako meč. Zasáhne nás a současně uzdravuje.

Milovaní, pokud se nedíváte do nebe, bude váš život beze smyslu. K tomu je ale potřeba, abyste zvedli hlavu.

Pokud nemáte odvahu bojovat s vlastní povahou v malých věcech, mnohem méně jí budete mít později, když přijde větší příležitost.

Na Kalvárii Ježíš pronáší jasné Ne k násilí, proti kterému staví nikoli pouhé nenásilí, nýbrž mnohem více, totiž odpuštění a lásku.

Vzkříšení: Ať prožíváme sebetěžší dny nebo i sebekrásnější dny pozemského života, nejlepší „dny“ našeho života nás teprve čekají.

Lidé chválí dětství za to, co sami v dospělosti ztratili.

Jestliže má smysl něco dělat, má smysl to dělat třeba i nedokonale.

Laskavé slovo lze vyslovit snadno a může být krátké, jeho ozvěna však bývá nekonečná.

Nikdy neodstraňujte plot, dokud nezjistíte, proč byl původně postaven.

Nikdy neodstraňujte plot, dokud nezjistíte, proč byl původně postaven.

Duch svatý nám radí, ale my musíme dát prostor Duchu, aby nám mohl poradit. A dát Mu prostor znamená modlit se, aby přicházel a pomáhal nám.

Přijímat všechno je hra, rozumět všemu je námaha. Kdo chce všemu rozumět, zblázní se. Kdo přijímá pravdu, zakouší pokoj a radost.

Milovat Ježíše nelze bez víry. Milovat bližního nelze bez Ježíše.

Kdo chybuje, je stižen trestem. Není to však cíl, nýbrž začátek obrácení, aby zakusil něhu odpuštění. Bůh přesahuje spravedlnost milosrdenstvím.

Pána nikdy neunavuje nám odpouštět. To my jsme unaveni žádáním o odpuštění.

Chcete zpívat Bohu chválu? Sami buďte tou chválou. Boží chválou jste, když dobře žijete.

Jak krásné je nechat se překvapit Božím voláním, přijmout jeho slovo a následovat svými kroky Ježíšovy stopy.

Když Bůh jedná, tak mluví. A když Bůh mluví, tak jedná.

Lidem, kterým jsme svěřili nějakou odpovědnost, musíme dát právo na to, aby se dopouštěli i chyb.

Dělat všechno pro to, abychom někoho uchránili před neúspěchem, znamená zároveň nedovolit mu, aby uspěl.

Věčná Trojice, ty jsi hluboké moře; čím více v něm hledám, tím více nalézám; a čím více nalézám, tím více tě hledám.

Člověk má pochybovat o sobě, ale nemá pochybovat o pravdě.

Rodina má být místo, kde život začíná a láska nikdy nekončí.

Pokora má být ostruhou, která člověku nedovolí, aby se zastavil; nikoli hřebíkem v botě, který by mu bránil pokračovat v cestě.

Pokora nutí člověka pochybovat o jeho úsilí, což vede k tomu, aby pracoval houževnatěji.

Milovat neznamená dívat se jeden na druhého, ale dívat se společně stejným směrem; a tento směr je stále stejný – je jím Bůh.

Když dojde ke změně vnitřního pohledu, změní se celý svět. Když změníme sebe, svět kolem nás se změní.

Láska by nikdy neměla být abstraktním slovem. Pro svou povahu je konkrétním životem.

Boží hněv trvá okamžik, ale jeho milosrdenství navěky. Spravedlivý trest je kapka v moři Božího milosrdenství.

Dokud žijeme, musíme se umění života učit.

Život je zářivý jako diamant, ale křehký jako okenní tabule.

Nanebevstoupení neznamená Ježíšovu nepřítomnost, ale říká nám, že je mezi námi novým způsobem. Nyní je nablízku každému z nás.

Bůh se musí dostat na první místo v našem životě, aby dal lásce její pravý rozměr.

Když někoho opravdu milujeme, jeho radost je důvodem k lásce a jeho smutek je důvodem k lásce ještě větší.

Jsou okamžiky, kdy Bůh mlčí. Ticho, které nepochopíme, pokud náš zrak nespočine na ukřižovaném Kristu.

Užívejme časných věcí, ale usilujme o ty věčné: všechno časné ať nám je prostředkem a cestou, to věčné však cílem a dovršením.

Bože, nejlepší z tvých služebníků není ten, komu jde nejvíc o to, aby slyšel, co chce, ale aby chtěl, co slyší od Tebe.

Křesťané nejsou svědky nějaké teorie, ale svědčí o Osobě: o Kristu, který je vzkříšený a živý a je Spasitelem všech.

Člověk musí nějak milovat svět a nebýt přitom světským.

Při každé eucharistické hostině je Ježíš naším hostitelem i pokrmem – beránkem, který se vydal na smrt, abychom my měli život.

Nepřijímat Eucharistii je stejné jako zemřít žízní vedle pramene.

Nepomíjitelné věci jsou všechny ty, které pramení z lásky.

Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.

Víra se nedívá jen na Ježíše, dívá se i jeho očima.

V blahoslavenství je skryt klíč ke štěstí. Odemykání může být bolestné, ale když vstoupíš, radost bude bez konce.

Bůh je radostný! A co je Boží radostí? Boží radostí je odpouštět.

Každá dlouhá cesta začíná prvním malým krůčkem.

Milosrdenství je opravdová síla, která může člověka i svět zachránit z „rakoviny“, kterou je hřích, mravní a duchovní zlo.

Pokud žijeme podle zákona „oko za oko, zub za zub“, nikdy nevyjdeme ze spirály zla.

Když se jdeme vyzpovídat ze svých slabostí a hříchů, přicházíme prosit Ježíše o odpuštění, ale také tímto odpuštěním obnovujeme křest.

Křest nás zevnitř osvěcuje Ježíšovým světlem. Mocí tohoto daru je pokřtěný povolán k tomu, aby se sám stal „světlem“ pro své bližní.

Je pro mne křest událost minulosti, anebo živou skutečností, která se v každé chvíli týká mé přítomnosti?

Slavit svátost smíření znamená nechat se vroucně obejmout. Je to objetí nekonečného Otcova milosrdenství.

Církev, která je svátá, neodmítá hříšníky. Neodmítá, protože volá všechny. Volá všechny, aby se nechali zahrnout milosrdenstvím Otce.

„V životě existuje jediný smutek – že nejsme svatí.“ Neztrácejme naději ve svatost. Usilujme všichni o svatost. Vydejme se cestou svatosti.

Ve víře si nemůžeme dovolit průměrnost. Dnešní doba vyžaduje svaté křesťany. Jinak si víru nezachováme.

Láska spoutává, avšak spoutává ve svobodě; spoutává tím, že ti dává prostor, abys odpověděl láskou.