Kde je Bůh na prvním místě, tam je vše na svém místě.

Když se budeš „hnát tam, kam se bojí vkročit i andělé“, dostaneš se do problémů.

Raď se s Duchem svatým i o maličkostech. Tím na něj získáš nejvyšší možnou citlivost. Jakmile tě Duch navede na cestu, dá ti do srdce pokoj.

Životní utrpení mohou člověka uzavřít, ale láska osvobozuje.

Člověk si může myslet, že existují malí lidé, ale nemá si myslet, že patří k těm velkým.

Cílem pravé spirituality je spojení s Bohem a to v přítomné chvíli.

Žádat Boha o něco neznamená přemlouvat Boha k něčemu; znamená to probudit tento dar v sobě.

Co jsme zkusili ve světle, je nutné si připomínat v temnotě.

Modlitba je prožívání nebe – tady na zemi – v přítomen okamžiku.

Ježíše není možné poznat z odstupu, nýbrž pouze skrze osobní setkání s ním.

Stát se svatým znamená stát se naprosto dokonale sám sebou.

Než budeš mluvit o Bohu, nejprve mluv s Bohem. Nech se proměnit jeho blízkostí.

Jak často zapomínáme věnovat se tomu, na čem skutečně záleží.

Druhé můžeme dovést jen tam, kam jsme sami došli. Ale i pak jim můžeme ukázat správný směr.

Náboženství se možná příliš soustředilo na to, co mají lidé vidět, než jak by se měli dívat.

Křesťan zítřka bude mystik, nebo vůbec nebude.

Dříve či později se musí každý člověk žijící v manželství rozhodnout: „Chci mít pravdu, nebo chce být šťastný?“.

Když klekáš před oltářem, ať ostatní vidí, že víš, před kým klekáš.

Ve zdravém náboženství jde o to, jak se správně dívat. Protože co vidíte, je dáno tím, jak se díváte.

Pravděpodobně potřebujeme „modlitbu nemluvení“ – modlitbu ticha, která by měla vyvážit všechny naše „modlitby mluvení“ a dát jim základ.

Bez vnitřního života se naše veřejná modlitba brzy stane povrchní či sebestřednou. Modlitba srdce oživuje modlitbu srdcí.

Většinou nevidíme věci tak, jak jsou; vidíme je podle toho, jací jsme my.

Mnohokrát v průběhu našeho života jsme se snažili měnit druhé lidi našimi myšlenkami. A přitom druhé můžeme proměnit především naší láskou.

Chce-li zlo uspět, musí se někdy tvářit jako ctnost. Oslepí vás. Ego je jen jiné slovo pro slepotu.

Jediné, co v duchovním životě můžete opravdu dělat, je naladit se, abyste mohli přijmout vždy přítomné Boží poselství.

Máme mít otevřené srdce pro Boha. I srdce, které je zlomené, je srdce, které je otevřené. Možná právě takové především.

Hlásání evangelia není dřina ale způsob života. Zkusíš i ty žít tak, aby tvůj způsob života byl hlásáním evangelia?

Kdo chce vidět duhu, musí přijmout déšť. Nejkrásnější úsměv se neobejde bez slz.

Tajemství křtu je veliké. Narodili jsme se pro přítomnost, ale byli znovuzrozeni pro budoucnost.

Bůh od nás nežádá nic než to, co nám předtím dal: „My milujeme Boha, protože On napřed miloval nás.“

Mít milosrdné srdce neznamená mít slabé srdce. Kdo chce být milosrdný, potřebuje srdce silné, uzavřené pro pokušitele, ale otevřené pro Boha.

Půst je prostředkem očištění, vnitřního sjednocení, projevem pokání a cesty k vnitřní svobodě. Ale především má být projevem touhy po Bohu.

Je velmi důležité, abychom půst prožívali ve spojení s modlitbou.

Člověče, z tebe si vzal Kristus tělo a smrt, ze sebe ti dal spásu a život; z tebe si vzal zkoušky, ze sebe ti dal vítězství. Bohu díky.

Bez ohledu na to, jak zle věci vypadají, vždycky platí slova „stalo se“, a ne „zůstane to tak“. Nedovol problémům, aby zničily tvou sebedůvěru.

Církev musí přijít od pouze konzervační pastorace k pastoraci misionářské. Často máme Ježíše uvnitř v církvi, ale nenecháme jej vyjít ven.

I když budeme dělat stále víc věcí a rychleji, stejně nám to nepřinese pokoj. Ten musíme hledat v Boží vůli.

Hleď tedy, abys neztrácel tím, že schraňuješ, ale shromažďuj si tím, že rozdáváš. Věz, že když dáváš chudákovi, dáváš sobě.

Svým vnitřním pohledem hledím jedním okem na propast své ubohosti, jíž jsem, a druhým okem hledím na propast Tvého milosrdenství, Bože.

Možná nejhorším hříchem, který se staví proti lásce, je přehlížet člověka.

Bůh je pramen živé vody, ze které si odnese každý tolik, jak velkou přinese nádobu otevřeného srdce.

Pamatujme na Boží přikázání tím, že je zachovávejme a nejen tím, že je známe.

Pokud umíme naslouchat Bohu a necháme se vést Jeho vůlí, budeme mít větší vnímavost pro lidi, kteří jsou nám svěřeni. (Jako sv. Josef)

Tvůrčí milosrdná láska se nenechá přemoci zlem, ale přemáhá zlo dobrem.

Možná nevíš, co je před tebou, ale můžeš si být jistý jednou věcí: Bůh tam bude s tebou.

Pesimista si stěžuje na nepříznivý vítr. Optimista čeká, až se změní na příznivý vítr. Realista přizpůsobí plachty.

Nedostaneš vždycky to, co chceš, ale vždycky budeš žít s důsledky svých rozhodnutí.

Ve světě existuje hřích. A proto Bůh, který „je láska“, se nemůže projevit jinak než jako milosrdenství.

Návrat k Bohu vždy spočívá v tom, že člověk objeví jeho milosrdenství.

Lidský svět se nemůže stát lidštějším, pokud do mnohotvárných mezilidských vztahů nevložíme zároveň se spravedlností i milosrdnou lásku.

Odpuštění je svědectvím toho, že ve světě je přítomná láska, která je silnější než hřích.