Lidé se někdy ženou za novými věcmi, zážitky a vztahy, namísto toho, aby to „nové“ našli v tom, co už dávno mají a znají.

Bůh má jistě připravené to nejlepší řešení, které se „vyloupne“ v pravý čas. Menší komplikací je to, že Bůh měří čas jinak, než my.

Chybou je za každou cenu utíkat před bolestnými pocity. Nemáme toužit po bolesti, to by bylo chorobné, ale snažit se porozumět jejímu významu.

Láska bez bolesti je jaksi prázdná a bolest bez lásky neúnosná.

O pokrok v duchovním životě je nezbytné bojovat. Není to pouhé střetnutí, nýbrž ustavičný boj.

Bůh je spravedlivý a milosrdný. V Ježíšově Srdci se spojuje spravedlnost s láskou. Projevem spravedlnosti našeho Boha je jeho láska.

Ať je náš život stále více založen na milující spravedlnosti a spravedlivé lásce.

Boží láska zjevená v Ježíši Kristu se navždy stala měřítkem naší lásky.

Srdce Ježíšovo, dome Boží a bráno nebe. Jako dům – je Srdce Ježíšovo – také branou. Nebe není uzavřený prostor ale otevřený dům.

To nejlepší nás teprve čeká.

V církvi chce Kristus uzdravovat a nikoli počítat hříchy.

Každá dobrá cesta začíná krokem tím správným směrem.

Obranou proti zevšednění života může být změna vnitřního pohledu, když člověk „přijde na chuť“ všednímu životu.

Vytrácení zamilovanosti není konec lásky. Naopak to máme vnímat jako uvolnění prostoru pro skutečnou trvalou lásku.

Bůh nehledá brance s povolávacím rozkazem, ale dobrovolníky. Brance motivuje zákon, dobrovolníky láska.

Do rozhovorů vstupujme jako naslouchající lidé. V modlitbě svěřme rozhovor Bohu, ať nám Bůh oběma požehná.

Benedicere (žehnání) v překladu znamená – říkat dobrá slova. Žehnáme ostatním, když tedy o nich a s nimi mluvíme dobře.

Jestliže čerpáme z pramene Ducha svatého, nikdy se nevyčerpáme. Tento pramen je nevyčerpatelný, protože je od Boha.

Duchovní síla svátostí je bezmezná. S milostí můžeme překonat každou překážku.

Naše dějiny života jsou dějinami Boží lásky k nám.

Neměli bychom ani v nejmenším pochybovat, že je určitě lépe, když se děje to, co chce Bůh, než co si přejeme my.

Musíme natolik důvěřovat našemu Pánu Bohu, že když nás trápení nezbaví, neměli bychom si myslet, že tedy o nás nedbá.

Závislost je potlačována touha. Jde o to proměnit závislost zpátky v touhu. A pak dovolit Bohu, aby ji on naplnil.

Křesťanský pojem pro změnu je proměna. Nemusím všechno dělat sám. Proměňuje mě spíš Bůh skrze zkušenosti mého života.

Změnit mohu jenom to, co jsem přijal. Prvním krokem je přijmout sám sebe.

Podáváme stále větší výkony jenom proto, abychom byli přijati. Ale život se rozvíjí pouze tehdy, víme-li, že jsme milování bezpodmínečně.

Jestliže děti zažívají jenom podmíněné právo na život (budeš-li hodný, zvládneš-li něco), rozvíjejí především strategie přežití.

Zkus se zamyslet, co by se stalo, kdyby lidé místo tvých rad následovali tvůj příklad.

Nemůžeme na Boha hledět přímo, můžeme ale vidět Boží stopy. Krásu Boha vidíme ve stvoření. Tajemství Boží lásky vidíme v lidské tváři.

Svou schopností mluvit můžeš udělat na chvíli dojem, ale dlouhodobý vliv tvá slova budou mít jen tehdy, když budou inspirovaná Duchem svatým.

To první, k čemu nám Bůh pomůže, mnohdy nebývá to, o co usilujeme, ale spíše schopnost začínat stále znovu.

Abychom změnili svět, je třeba činit dobro především těm, kteří nám to nemohou vrátit.

Každý člověk je jedinečný obrazem, který si o něm Bůh udělal. Naším úkolem je, abychom tuto prapůvodní Boží představu učinili viditelnou.

Slovo Boží je protivník tvé vůle do té doby, než se stane tvým uzdravením. Mám s Božím slovem zápasit tak dlouho, dokud mu neporozumím.

Postoj neodpuštění ti může bránit dostat se v životě dál. Je tedy načase vzít to vážně a odpustit těm, kteří tě zranili.

Člověk chce vidět účinky své víry, ale Bůh chce vidět činy naší víry. Účinky se dostaví, když činy budou obětavé a vytrvalé.

Jedním z nástrojů, které Bůh používá, aby u tebe dosáhl dokonalosti (zralosti), jsou problémy.

Chvála a děkování plynou ze zkušenosti obdržené záchrany, jež předpokládá potřebu pomoci, jejímž vyjádřením je prosba.

Prosba je oduševňována jistotou, že Bůh odpoví, což přivádí ke chvále a díkůvzdání.

Kde mizí Bůh, upadá člověk do otroctví modloslužby.

Bible je Písmo svaté. Ono svaté se projevuje jako mocné. Ve svatých textech Bible je skrytá síla, která v jiných textech v takové míře není.

Když si mnoho lidí stěžuje, že se jím Bůh vzdálil, většinou je příčina v tom, že se odcizili sami sobě. Vytěsnili příliš mnoho ze své duše.

Knihy podněcují vnitřní obrazy, zatímco sledování televize nás otupuje obrazy.

Plním své náboženské povinnosti proto, abych našel Boha, a nebo proto, abych obstál před sebou, před ostatními a nakonec i před Bohem?

Lékař léčí naše nemoci a hledá jejich příčiny. Ale křesťan by se měl také ptát po smyslu své nemoci.

V pocitech strachu nám Boží slovo pomáhá proměnit naše myšlenky a objevit uprostřed strachu důvěru v Boha.

Na svátcích světců nám Bůh ukazuje, že může naši křehkost uzdravit a posvětit.

Mariánské svátky jsou vždycky optimistické, protože v Marii září obraz vykoupeného člověka.

Když nebudu mít žádné kořeny, strom mého života uschne. Prostřednictvím zdravých rituálů máme podíl na kořenech naší víry.

Žijeme z milosti, nikoli z výkonu. Žijeme z milosti, nikoli z výkonu? Žijme z milosti, nikoli z výkonu!

Komu jeho hřích připadá nepatrný, tomu Bůh nikdy nebude připadat veliký.

Víra nepotřebuje háv zdvořilostí, zvláště těch pokryteckých, nýbrž srdce, jež dovede milovat ryze.

Když čerpám z pramene Ducha svatého, nevyčerpám se. Možná se unavím, ale nevyčerpám se.

Cestou, jak se moci modlit bez ustání, je touha. V touze po Bohu je už Bůh v lidském srdci.

Křesťan budoucnosti bude mystik, nebo vůbec nebude.